Jdi na obsah Jdi na menu
 


Červená karkulka

28. 3. 2009

V pohledném stavení na konci vesnice,

 

bydlela sedmkrát trestaná světice,

 

od mládí fandila procházkám v šeru,

 

                                                        na jejich památku vlastnila dceru.

 

Křehounká dívenka s nosem jak okurka,

 

červeným od rumu - no prostě Karkulka.

 


Ráno, když maminka dcerušku spatřila,

 

dala jí facku a potichu pravila:

 

"Rychle si oblékni červenou sukénku,

 

babička za lesem dostala žloutenku."

 


Karkulka:

 

"Nač je mi maminko červená suknice,

 

ta jenom přiláká vilného myslivce!

 

Jestli mě znásilní, tak jako včera,

 

nebudu už tvoje nevinná dcera!?!"

 


Matka:

 

"Nedávej bázlivým myšlenkám průchod,

 

než bába za léky utratí důchod!

 

Dones jí guláše aspoň půl hrnka

 

a bába vyskočí zas jako srnka!"

 

Popadla Karkulka aktovku s jídlem,

 

běžela lesem, jak píchnutá šídlem.

 

Navzdory vábivé červené sukýnce,

 

nestřetla na cestě vilného myslivce.

 

Svalnaté nohy a kvalitní pohorky,

 

brzy jí donesly do známé chaloupky.

 

Karkulka:

 

"Co je to za fóry, tak brzo po ránu,

 

vlk se tu placatí v bábině županu!"

 

Vlk:

 

"Jen pojď dál, děvenko a nestůj u dveří,

 

s bábou jsem posnídal, ty zůstaň k večeři!

 

Máš pěkné tvářičky, jak žádná druhá,

 

zato tvá bába byla dost tuhá!!

 

Karkulka:

 

"Tak to sis vybral kvalitní potravu!

 

nejseš ty blbečku tak trochu na hlavu?!?

 

Pozdě mě nazýváš spanilou dívenkou,

 

sežral jsi babičku s infekční žloutenkou!!!"

 


Lesem se ozývá zoufalé vytí.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA