Jdi na obsah Jdi na menu
 


Sněhurka 2

26. 4. 2009

Uprostřed lesa na paloučku,
Sněhurka a sedm kloučků,
velkých jako pípa štěně,
žijou si tam spokojeně.

Když jednou těch sedm zmetků
šlo zas plnit pětiletku,
na chaloupku kdosi buší,
Sněhurka však nic netuší.

Před chaloupkou stojí babka,
v ruce hůl a v krosně jabka,
a na hlavě z pod čepice,
vykukuje bradavice.

"Kúp ceruško jabko rudé,
když zaváháš, už nebude.
Ber to jabko!", řekla můra,
"A naval mi za něj bůra!"

Jabko přímo láká k snědku,
Sněhurka jí dává pětku,
"Tady máte" špitla tížko,
"zbytek máte jako dýško."

Zakousla se, vše se točí,
vše se chvěje,
"To je vražda!", tiše hlesla,
na kovral v předsíni klesla.

Trpajzlíci už jsou tady,
Sněhurčiny bujné vnady,
ztratily svůj žár a teplo.
"Vožrala se zas pometlo!"

"Kdepak špitám, už je po ní!"
Brumla, předák, slzy roní.
"Do Zlína hned zajedu,
a vyjednám to na středu."

"Kremaci ne! Nech ji tady,
pojď se najíst, šilhám hlady.
Načpak asi máme vědu,
necháme ji u nás, v ledu."

Otrávená prudkým jedem,
obložená suchým ledem,
k smrti krásnější než kdysi,
bledost zvýraznila rysy.

Přešly roky, sedm zmetků
plní další pětiletku.
Na chaloupku kdosi buší.
Fešák, hrozně mu to sluší.

"Otevřete, hola, hola!"
marně do okénka volá.
"Nikde ani živá duše,
jsou snad hluchý?!" praví suše.

Klika cvakla, dvéře letí,
jinoch vchází do dveří,
na kovralu dívka krásná,
vlastním očím nevěří.

"Vzbuď se panno!", jinoch šeptá,
políbil ji bílou líc,
vzdychla, špitla:
"Dál mě líbej, a přitul se ke mě víc!"

Polibků je víc a více,
sladkých jako s včelím medem,
pak se spolu milovali,
obloženi suchým ledem.

Schváceni tou denní prací,
trpajzlíci se zas vrací.
"Eh, co v chaloupce se děje,
že se od základů chvěje?"

Šmudlu pošlou coby zvěda,
"Vetřelcovi budiš běda!"
Zvěd už spátky rychle běží,
druhý dech popadá stěží.

"Chlapci, Sněhurka zas žije,
avšak kdosi nám ji bije!
Divné na ní zkouší chvaty,
rozerval už na ní šaty!"

"Chlapi, za mnou!", Brumla velí,
hned z chaloupky princ nahý letí,
Sněhurka však vzteky prská:
"Táhněte vy cházko mrzská!"

Místo díků, lásky vřelé,
nakopla je do prdele.

Přešly roky, na paloučku,
dívka chová sedm kloučků
a šeptá jim slova sladká
Sněhurka, svobodná matka!

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář