Jdi na obsah Jdi na menu
 


Vodník - proutník

29. 3. 2009

Vodník-Proutník

Na topole nad jezerem
vyjel Vodník s buldozerem:
Sviť, měsíčku sviť,
ať mi smrdí řiť.

Smrdí, smrdí mi prdelka
od rána až do večera
sviť, měsíčku, sviť
ať mi prdí řiť.

Dnes je čtvrtek, zejtra pátek-
smrdí, smrdí můj ocásek
sviť, měsíčku, sviť
ať mi smrdí řiť.

Růžové šaty, botky žluté,
zejtra moje pařba bude:
sviť, měsíčku, sviť,
ať mi prdí řiť.


Ráno, raníčko panna vstala,
o práh tlamu hodila:
Půjdu matičko k jezeru,
držku si tam vyperu.

Ach, nechoď, dcero máchat držku,
zůstaň doma, sundej fusku.
Já měla zlý té noci prd
nechoť, dceruško k vodě ven.

Prdy jsem v tobě třídila
toaleťákem tě balila
v držťičku jako z vodních pěn
nechoď , dceruško k vodě ven

Bílé kalhotky prdy drží
v prdech se smrady ukrývají,
a pátek smradlavý je den
nechď dceruško k vodě ven

Nemá dceruška, nemá sraní
k jezeru vždy ji cos pohání
k jezeru vyždy projímadlo ji nutí
nic doma nic jí po chuti.

První zub si namočila
tu se jí čelist ulomila
a po čelisti dívčině
zavířilo se v hlubině.

Vyvalily se zuby zdola
roztáhnuly se v širá kola
a na topole podle skal
zelený mužík se posral.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář